Panika nic dobrého nepřináší. Chceme věci ukázat, říká o televizní sérii Dan Bárta - Novinky (2025)

První řada byla očeské pomoci vzahraničí. Druhá je onaší přírodě alidech, kteří jí pomáhají. Včem je největší rozdíl?

Hlavně vpodnebí, zněj plyne většina rozdílů. Ale třeba kontinuita ahustota osídlení ataké technologie využívání krajiny jsou dost podstatné charakteristiky– tady je středoevropská příroda pod mnohem větším adlouhodobějším tlakem.

Abychom si porozuměli– to, co je dnes unás nejvíc rozbité, je právě krajina kulturní, která sčlověkem ajeho činností počítá jako spodmínkou, krajina, kterou člověk od nepaměti spoluvytvářel jako velmi pestrou mozaiku různých typů prostředí oživenou mnoha druhy organismů takovému druhu krajiny přizpůsobených.

Krajina využívaná člověkem sice plošně apořád, ale ve snesitelné míře. Což ovšem, si myslím, nebylo ani tak zásluhou nějaké mýtické moudrosti tehdejších zdejších obyvatel, ale spíše důsledkem jejich technologického omezení…

Filmařsky se nová řada liší včem?

Asi hlavně ve způsobu vyprávění. Vprvní řadě jsme představili konkrétního ochranáře apředmět, motivaci, cíle, těžiště aúskalí jeho práce. Ve druhé začínáme problémem. Snažíme se ho spomocí lidí, kteří se jím zabývají dlouhodobě, hluboce nebo profesionálně, pojmenovat arozkrýt. Přičemž na nějaké rozpitvávání není moc času. Bylo to větší sousto.

A pak ta exotika sama osobě. Vtakovém Senegalu je pro kameru zajímavé skoro všechno. Doma musíte hledat, anavíc to pořád vypadá, že ukazujete obviňujícím prstíčkem na strejčka nebo souseda. Doma je holt doma. Adoma, jak se říká, není nikdo prorokem, ikdyž je tam prý nejlépe.

Jakým tématům se budete věnovat?

Invazním organismům adopadům invazí, úbytku ptáků původní středoevropské kulturní krajiny ajeho příčinám, úbytku hmyzu adůsledkům zněj plynoucím, návratu velkých predátorů atřenicím zněj plynoucím.

Úlohou moderní zoologické zahrady, například při restauraci světových krajin, anakonec možnými, tedy hlavně použitelnými cestami koptimističtější budoucnosti naší krajiny.

Má to být spíše popis. Místy věcný, místy vážný, místy odlehčený. Informace. Seznámení se se stavem věcí. Chceme ukázat, jak se to dělá. Položit pár dobrých otázek kzamyšlení. Nejde oto plašit avzbuzovat děs, panika nic dobrého nepřináší, to se přece dávno ví. Na vyvolávání děsu tady máme jiné kosy.

Budete nabízet možná řešení?

Ano. Otíráme se oně, ukážeme pár konkrétních příkladů, příkladů dobré praxe státních institucí, neziskového sektoru iznalých azapálených jednotlivců. Ataky se snažíme vyhnout velikým apatetickým slovům, která už stejně, mám ten dojem, nikdo doopravdy nevnímá. Snažili jsme spíš naznačit pár cest, po kterých může vyrazit kdekdo znás.

S jakými problémy se česká příroda nejvíc potýká?

Nejobecněji jsou to přehnojení půdy fosforem adusíkem az toho plynoucí nadměrné obohacování povrchových vod živinami ataky vysychání krajiny ajejí homogenizace, tedy zestejňování az něj pramenící chudnutí ajakési křehnutí krajiny. Azměna klimatu na to všechno působí jako turbo. Přilévá olej do ohně.

Naše speciální kombinace socialistického plošného odvodňování azcelování půdy tím známým rozoráváním mezí asoučasného moderního, tržního, velmi efektivního průmyslového velkoplošného zemědělství se ukazuje jako drtivá síla. To, že se zživé půdy pomalu stala mrtvá hlína, je fakt, nikoliv názor. Na některých místech už jako kdyby „nám ta krajina vypovídala službu“.

Co je tedy jejím největším ohrožením do budoucna?

Že si to nevezmeme ksrdci apojedem dál stejně, hlava nehlava. Ono se toho samozřejmě mnoho děje, paralelně stěmihle mými stesky probíhá hledání nových norem, technologií azpůsobů, jak ten neblahý trend zvrátit. Mnoho zemědělců ty souvislosti chápe správně. Apobídky vpodobě finanční motivace, tedy dotace, vmnoha případech fungují dobře.

Mnohým lidem už to není fuk. Nicméně čekat, až se brutální vytěžování krajiny přestane vyplácet itěm největším hráčům, znamená, že za čas může být pozdě bycha honit. Apak to opravdu poleze do peněz. Hádejte, komu nejvíc. Můžete jednou. Ano, správně. Vám.

Budete průvodcem, jste znám jako milovník přírody, nakonec jste vystudovaný přírodovědec. Můžete říct, čeho si můžeme běžně všímat my laici?

Pro obyčejné živáčky ubývá prostoru ipotravy, krajina širých komerčních lánů je prázdná doslova, ani lidí tam moc není. Silnice, stavba, lán nebo plantáž anic mezi tím. Jsme vlastně už moc dobří využívači, vycucneme švestičku na šlupičku, nic nezbyde, ani pecička, chudák zajíček. Nejvíc se zkrátka naše příroda potýká snaším způsobem hospodaření, který do dnešních podmínek přestává pasovat. Ačasem by mohl přestat fungovat. Myslím, že už to vidí inezaujaté oko.

Ví se, že se do naší přírody vracejí například vlci, naopak ubývá hmyzu. Očem to svědčí?

No, svědčí to hlavně otom, že vnaší přírodě akrajině teď dochází kvelkým změnám. Taky je vidět, že některé způsoby ochrany přírody se daří. Vlastně stačilo začít. Ale srovnávat to takto vlastně moc nejde.

Vlci žijí víceméně výhradně nazákonem chráněných velkoplošných územích, vpohraničních lesích atím, že se naše země po devětaosmdesátém otevřela, doslova, prostě zprůchodnila, tak se prostor, který mohou obývat, zvětšil. Lesů azvěře máme dost. Možná až moc. Našli si to tu. Chránění už byli, než sem znova přišli.

Avlk je jen jeden druh živočicha, každý ho zná, ikdyž ho skoro nikdo ve volné přírodě neviděl. Je to velký savec, predátor, relativně snadno monitorovatelný. Ataké pečlivě monitorovaný. Kdybychom chtěli všem vlkům žijícím teď vČesku dát jméno, kalendář by nám na to stačil krásně třikrát. Atrochu si myslím, že by to vlastně ani nebyl moc těžký úkol.

To hmyz je obrovská skupina velmi rozdílných druhů živočichů scelou širokou škálou různých životních nároků aomezení. Wikipedie jich pro naše území uvádí zhruba třicet tisíc, všimněte si míry toho zaokrouhlení.

Často se ale dozvídáme, že třeba těch teplomilných nebo dokonce cizokrajných druhů unás přibývá…

To ano. Ale nezapomínejme na ty chladnomilné, které jsou znaší krajiny na to konto vytlačovány. Nicméně počet druhů apočet jedinců není totéž. Některé druhy hmyzu byly náhodou někde znovuobjeveny poté, co byly považovány za vymizelé, dokonce na místech, kde by se to nečekalo. Jiné, například ty teplomilné, jak říkáte, už nejsou tak vzácné jako dřív, protože sklimatickou změnou se unás „roztahují“, posouvají se kseveru ado vyšších nadmořských poloh.

S různými novými zavlečenci apříchozími je klidně možné, že se unás počet druhů zvýšil. Já to nevím. Dvě stovky tam, pět stovek sem… Ale početnost, množství jedinců, celková biomasa hmyzu za posledních padesát let klesla. Adocela prudce. Tedy ohodně.

Úbytek se zjistil jak av čem?

No, chytá se, počítá, měří, stokrát, tisíckrát se to opakuje, sčítá, násobí, dělí, poměřuje, extrapoluje, zaokrouhluje, průměruje, modeluje… Avychází to nevesele. Velké množství dříve běžných avšudypřítomných druhů hmyzu žijících votevřené, tedy polní, luční ařídce zarostlé, mozaikovité krajině je dnes mnohem vzácnější než vdobě mého dětství.

Jejich populace jsou malé, rozdrobené, izolované. Tím pádem křehké azranitelné. Aněkdy vtom zatím nejde vůbec rozpoznat nějaký trend ani příčina, ty změny jsou prudké amasivní, plošné. Třeba taková vážka obecná, chápete, obecná. Ještě před deseti lety byla na každém rybníce, ukdejaké louže, na Šumavě ina Břeclavsku, ve velkém množství. Vposledních letech ze středoevropské krajiny mizí rychlostí aprílového sněhu. Proč, zatím nevíme.

Máte nějakou teorii?

Já? Jo. Představte si, že máte vobci tři hospody, Na Růžku, Ustadionu aNádražní. Všechno funguje už docela dlouho docela dobře. Ale přijde zákaz kouření! Ajajaj, to zabolí. Zavede se EET. Hostinskýmu Ustadionu táhne na sedmdesát, navíc příliš optimalizoval. Věk anový systém ho bez sentimentu položí apošle do důchodu. Jenže pro štamgasty je Nádražní daleko aNa Růžku moc nóbl.

Rozdělí se na malé skupinky podle toho, komu fandí nebo koho volí, ascházejí se po garážích, pergolách asklípcích. Ubylo půtek, ubylo israndy. Staří odcházejí amladí raději vínko zFrancie uNetflixu doma. Apak přijde neúroda, pivo zdraží, jídlo zdraží, už to drhne dost, ale pořád to nějak jde. Apak bác ho, covid.

Nádražní se zadrhne definitivně, žádní cestující, žádný kšeft. Do odvolání zavřeno. Na Růžku nějak přežijí, mají polštář, pronajímají část dvora, dělají obědy pro pobočku spořky naproti… Jestli se staré časy vrátí, zatím nevíme.

A to svážkou obecnou souvisí jak?

Analogicky, přeneseně. Ekonomie aekologie mají krom stejného slovního základu ipodobný slovník av jistém smyslu iobsah.

Když dosadíte místo těch hospod názvy druhů amísto EET aneúrody atak dále ničení vhodných míst kživotu aúbytek potravy (vážky jsou predátoři živící se hmyzem), klimatická změna nechť je pandemie covidu, ten příběh bude velmi podobný.

Jak vprostředí ubývá prostoru azdrojů, čímž stoupá tlak, některé druhy se pod vlivem všech těch změn ukazují vmomentálně panujících podmínkách méně konkurenceschopné.

Utří unás si bezprostředně konkurujících druhů– vážky obecné, vážky jižní avážky rudé– se to má následovně: černého Petra drží momentálně vážka obecná, vážka jižní se roztahuje čím dál víc ajednoznačným vítězem je vážka rudá. Pane jo, všimněte si těch druhových názvů. To vypadá skoro symbolicky, skoro prorocky, že jo?

Jaká místa vČeské republice máte rád?

No, venku se vždycky zabavím, takže vlastně většinu míst. Mám to rád doma, řeku Otavu avůbec Šumavu, Národní Park Podyjí se mi moc líbil, je takový jiný, Strážnické Pomoraví, Karvinsko, Český ráj… Možná bude lepší si do příště vzpomenout, která místa vČesku rád nemám.